Cena pro tomíky činí 30 Kč, pro KČT, LLM a skauty 40 Kč.

Dvě palandy na půdičce, menší stůl, dvě židle, gauč, kaborková kamna. V chajdě je zavedená elektřina, je zde i klasický dvouvařič a rychlovarná konvice. Studna s pitnou vodou, suché WC s kyblíkem na vynesení. K dispozici je sekyra a pila.

Obchod s potravinami je v dochozí vzdálenosti cca 1,5 km vedle cukrárny a hospody v Hraštici.

Upozornění:

Doporučujeme si s sebou vozit pitnou vodu, kvalita vody není zaručena!!!

O některých místech nemáte ani tušení, že existují. Takovým místem bylo pro nás i území na okraji Brd, kde mají tomíci možnost obývat pravou trampskou chatu, již vylepšenou zavedením elektřiny. Vlakové spojení do Malé Hraštice moc možností nenabízí. Z Prahy pro nás jeden odpolední spoj a potom až noční spojení. Dvanáctiminutová doba pro přestup se jevila jako dostatečná, ale s každou minutou zpoždění, kterou náš rychlík nabíral, se naděje na přestup zmenšovala…nakonec nám musely stačit čtyři minuty. V motoráčku na Dobříš byla již pohoda.

Ze zastávky Malá Hraštice jsme pokračovali přesně podle plánku. Podařilo se nám odemknout bránu a po chvíli i chatu, která má opravdu speciální otevírací mechanizmus. Výhodou oploceného pozemku určitě je, že nemusíte pro dříví chodit nikam daleko, neboť jej máte vlastně u nosu. Je tam opravdu spousta suchých klacků, větví, kůry, takže jsme většinu nařezaných špalků ušetřili. Systém „kadibudka s kbelíkem“ jsme pochopili až na místě. Vodu ze studny se nám načerpat nepodařilo…čerpadlo běželo a nic. Naštěstí jsme měli pitné vody dost a pro nezbytnou hygienu jsme měli dezinfekci na ruce (tu si s sebou jistě přibalte). Postavili jsme několik stanů a rozdělali oheň. Krása. Kytary, táborák, buřty, karty…prostě pohoda. Jak se ale víc a víc stmívalo, tak se víc a víc ochlazovalo. Ze spaní venku nakonec nebylo nic. Nad ránem vylezl teploměr jen na pět stupňů. I mně bylo chladno…praskající oheň s vidinou tepla vylákal děti ze stanů. Čepice byla velmi vhodným doplňkem výbavy.

Po snídani jsme opět vyrazili k vlakové zastávce a svezli se do Staré Huti, kde jsme v místním konzumu doplnili zásoby pitné vody. Naším cílem byla Strž ve Staré Huti s Památníkem Karla Čapka. Po jeho prohlídce jsme pokračovali přes Kozí Hory (pozor, to je jen název vísky) do Nového Knína, kde jsme chtěli navštívit Muzeum zlata. Vedrem a několika kilometrovým pochodem vyčerpaní tomíci se dožadovali (slíbeného) teplého oběda. Zapadli jsme tedy do první „knajpy“ na náměstí, kde nevábně vypadající vrchní nejdříve vyškrtal jídla, která už nemají. Když řekl, že se za chvíli vrátí, tak jsme se všichni potichu vytratili. V restauraci Na Merendě nás přijali jinak a jejich „smažák“ a řízek, doslova „jaký svět neviděl“ byly bezkonkurenční. Řádně jsme se tedy posilnili a pak navštívili zdejší Muzeum zlata. Po takovém obědu se už nikomu nechtělo nikam chodit, proto jsme využili spojení linkového autobusu zpět do naší Malé Hraštice. Když jsem řidiči „nameldoval“ složení naší skupiny pro vydání jízdenek, řekl jen „Dejte mi padesátku a běžte…“

Byla sobota a začínala filipojakubská noc. Dohrávala se celodenní hra, kterou pro nás připravila Jíťa. Z přírodnin si děti vyrobily několik čarodějnic, hrálo se na kytary, zpívali jsme a vyprávěli strašidelné příběhy. Na chladnou noc už jsme se připravili, ráno si už nikdo nestěžoval.

V neděli jsme zabalili stany, uklidili chatu i okolí a vydali se na Královu stolici, což je nejbližší nejvyšší vrchol (pravda, má jen 413 m.n.m.). Potom jsme sešli na zastávku Mokrovraty (tak se opravdu ta vesnička jmenuje), odkud jsme jeli vlakem přes Prahu domů.

Chata v Malé Hraštici je ve foglarovském duchu, ale vylepšená zavedenou elektřinou. Jedna malá místnost na spaní, asi tak pro čtyři lidičky, další by se asi vešli do podkrovíčka. V obytné místnosti je ještě gaučík, kde se dá taky spát. Na prosklené verandě jsou křesílka a stolek, které jsme si vyndali ven. Našli jsme zde i kytaru, která byla po naladění hratelná. Místa na stany si musíte nejdříve vyčistit a vysbírat klacíky, ale vyplatí se to. A díky oplocenému pozemku je zde spousta dřeva na táborák. Nevím, jestli bychom zpěvem a hovorem nerušili osazenstvo vedlejší chaty. Za nás tam nikdo nebyl.

Jinak mohu toto místo jistě doporučit všem, kteří hledají romantiku. A nezapomeňte, že pro zamykání srubu platí opačný postup než pro odemykání.

Vratislav Florián - Hroch, TOM Klub lesní moudrosti, Roudnice nad Labem